Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalcore australských POLARIS byl vždy o ostrých riffech, dravosti i příjemných melodiích, které se doplněny o variabilní kombinaci vokálů spojovaly ve fungující celek. Na "Fatalism" skupina pokračuje v nastoleném trendu a je snad ještě více nespoutaná. Jejich skladby si sice drží jistou dávku oné stylové výraznosti cílící na efekt, tak jak to u metalcore chodí, výsledek ale není banální ani vlezle krotký, naopak dokáže hezky kousat. Nabízí explozivní riffy i důrazně působící melodie, trochu té emotivní hitovosti k tomu. Nakonec je to tedy hudba, která si vás bude zkoušet ochočit, umí totiž nejen škrábat, ale i se hezky lísat. POLARIS se zřejmě vzepjaly ke svému prozatím nejlepšímu výkonu a jejich podání představuje velmi vydařenou metalcore formu. Výbušné riffování a metalový fíling s příjemnou melodikou.
Resist/Sharptone / 1. září 2023
EMPIRE STATE BASTARD - Rivers of Heresy
Za značkou EMPIRE STATE BASTARD se skrývají Simon Neil z BIFFY CLYRO a Mike Vennart z OCEANSIZE. Dvojice, od které byste čekali možná cokoli, jen ne pokus o, jak sami uvádějí, "zasraně jedovatou odpornou hudbu", tedy "grindcore extreme metal". Prohlášení vlastních umělců a výsledek ale nemusí být vždy to samé. A to i přes fakt, že si k nim za bicí sedla persona opravdu povolaná, tedy Dave Lombardo. V případě EMPIRE STATE BASTARD ale grindcore a extreme metal charakterizují pouze část produkce, další podstatnou složku tvoří silné hardcore tendence, ve kterých jako by pánové vzdávali hold průkopníkům žánru. A tak se na mysl derou i jména jako CONVERGE či CAVE IN. Současně je ale "Rivers of Heresy" napěchováno i pestrými výpady například do mathrocku a nechybí ani melodická složka. Povedené dosti surové výtrysky kreativity to jsou.
Roadrunner Records / 1. září 2023
OSAKA PUNCH - Mixed Ape
Tahle australská parta mě hned při prvním poslechu přinutila zvolat: Tak tohle je crossover tak jak má být. A pocit spokojenosti s dalším časem jen posílil. Citlivě a funkčně se podařilo poskládat a zkombinovat různorodé stylové vlivy a především udržet vše v lajně. Prolínání stylů od houpavého funku přes vstřícnou rockovou melodiku až k metalovým riffům plyne se samozřejmou nonšalancí. Do toho špetka jazzových vlivů a progresivity. V první chvíli mi hned naskočil Mike Patton a FAITH NO MORE. Vokál Jacka Venablese k takovým srovnáním trochu vybízí, jeho někdy až afektovaný přednes má v sobě podobnou dávku jisté teatrálnosti, kterou známe právě od Mikea Pattona. Přidejme výborné instrumentální provedení, ze kterého zdůrazním bravurní výtrysky basových linek, adekvátní zvukovou stránku a citlivý mix. Výsledek opravdu stojí za to.
Self Released / 4. září 2023
POMEGRANATE TIGER - All Input Is Error
Po prvních dvou albech (2013 a 2015) bylo čekání na další počin kanadského multiinstrumentalisty Martina Andrese (též kytarista u skupiny ONI) opravdu dlouhé. Přesto by se mohlo zdát, že se svým projektem POMEGRANATE TIGER navazuje plynule na tehdejší tvorbu. Jeho instrumentální kreace jsou vedené ve stejném duchu, silně ovlivněné djentem a ostrou kytarovou produkcí. Přesto zde Martin ukazuje, že s uplynulým časem po všech stránkách hudebně "dospěl". Je z něj tak trochu exhibicionista (chápejte v dobrém smyslu), který se dá považovat i za souputníka Australana PLINI. Divoké preludování je silně podbarveno elektronikou, vypilovaná zvuková podoba je cítit smyslem pro detail, neotřelá rytmika nervně poskakuje, ale především je šikovně nakládáno s náladami. Andres ví, kdy uvolnit atmosféru, aby toho tlaku nebylo příliš. Jedno z nejlepších instrumentálním alb letošního roku.
Self Released / 4. září 2023
DYING FETUS - Make Them Beg For Death
Američany DYING FETUS je zbytečné představovat. Jedni z lídrů řekněme té druhé vlny death metalu vlítli na scénu na přelomu tisíciletí velmi razantně a dnes představují v podstatě death/grindcore ikonu. Byli vždy správně brutální, nekompromisní, a přitom to nebyla nějaká prasácká nestravitelnost. Ve svém drsném přístupu si zachovávali logiku a správný poměr brutal death dusivosti a grindcore říznosti. A že to mají stále v krvi integrované jako trvalou hladinu adrenalinu dokazuje aktuální deska "Make Them Beg For Death". Agrese podpořená masivní rytmikou, divoce riffující kytary, hvízdavé výjezdy a typicky chrochtavý vokál. Energie se neztratila a DYING FETUS si dál drhnou to své. A řekněme si na rovinu, zde žádný progres nečekáme a ani nechceme. Takto je to prostě správně.
Relapse Records / 8. září 2023
SYLOSIS - A Sign of Things to Come
Britové SYLOSIS mají svou minulost svázanou s melodičtější obdobou thrash/death metalu. Ale nikdy to nebylo úplně o té přívětivější skandinávské formě, vždy se jejich tvorba více odkláněla k hardcore divokosti a tak dostávali mnohem častěji metalcore nálepku. A svým způsobem oprávněně, protože i na aktuálním albu se pohybují v kulisách, které do tohoto stylu patří. Silné riffy divoce jdoucí na cíl se střídají s odlehčenějšími melodiemi a i střídání vokálních projevů tam směřuje. Ale současně si skupina zachovává trhavě štěkající thrashovou energii i hrubě rezonující deathovou hrubost. Vstřícnější melodika pak jen nastavuje tu druhou přístupnější tvář. Mohlo by se jim vyčítat, že se za svou kariéru tahle parta příliš neposunula, ale trocha těch progresivněji rozdováděných sólíček se také najde, takže celek je dostatečně pestrý a kvalitní.
Nuclear Blast / 8. září 2023
UADA - Crepuscule Natura
Tahle black metalová parta nasadila ve svých začátcích opravdu vysokou laťku a byť se objevovaly hlasy o kopírování MGLA, debut "Devoid Of Light" byl přijat velmi pozitivně. Silně melodicky podbarvený black metal měl svou sílu i až pompézní auru vzletných aranží. A tento model skupina neopustila ani na dalších počinech, i na "Crepuscule Natura" vaří ve stejném zatuchlém kotli, ze kterého leze na blackové poměry snad až příliš melodická kaše. Sklouzlo to totiž do poněkud banálního hoblování a pokud se budeme bavit o melodické složce, místy to je hodně tralala model, například vyhrávky v "Retraversing the Void" začínají celkem rychle až lézt na nervy. Celkově to UADA dál drhnou ve svém stylu a nespadlo to zas tak hluboko, ale "Crepuscule Natura" je třeba brát hlavně jako připomenutí skupiny, jež se vrhla na scénu s velkým potenciálem, který se tak trochu rozplynul v čase.
Eisenwald Records / 8. září 2023
Pod čarou:
ARCAS - Where the Light Once Shone (Northern Silence / 1. září 2023) Další post blackmetalová skupina, která se soustřeďuje především na emoce, takže ve velké míře využívá rozvláčné atmosférické plochy. Když je ta správná nálada, tak to celkem funguje.
IMPERIAL CRYSTALLINE ENTOMBMENT - Ancient Glacial Resurgence (Debemur Morti Productions / 1. září 2023) Tahle parta z Marylandu to bere hezky od podlahy a ve svižném tempu formou ledové vichřice porcuje blackmetalovou mršinu i s trochou té smrtelné křeče. Dobré to je.
SILENT SKIES - Dormant (Napalm Records / 1. září 2023) Tom S. Englund (EVERGREY) se spolu s klavíristou Vikramem Shankarem (REDEMPTION) opět rozplývá ve vzdušné melancholii. A byť jsem předešlé album "Nectar" přijal jako vkusnou náladovou kolekci, tentokrát už je to až příliš ufňukané, rozplizlé a jednotvárné. A nálady nic moc. Po výborné úvodní "Construct" už to jde v hodně monotónním duchu.
KAIJU - K2 (Prime Collective / 1. září 2023) Metalcore dánských KAIJU je silně postižený djentem, ale skupina se též snaží o uvolněné progresivní postupy. Divoké disonantní kytary tak bojují s melodiemi, které se skupina snaží dostat do popředí a podpořit v kontrastních vokálních polohách, jež od drsného řevu přechází až v citlivé uvolněné linky. Právě melodické vokály se často stávají nosným prvkem, který Dány posouvá kamsi ke skupinám typu TESSERACT. Celkem fajn koncepční album.
THE MERCURY TREE - Self Similar (5795070 Records DK2 / 7. září 2023) Extravagantní rock/metalová taškařice této skupiny z Oregonu přináší opravdu divokou a hlavně proti tradičním harmoniím stavěnou produkci. Některé disonantní postupy už jsou na hranici snesitelnosti, přesto mají skladby v sobě i sugestivní náboj a jakousi hravou estetiku.
TERMINALIST - The Crisis as Condition (Indisciplinarian / 8. září 2023) Hezký svižný thrash metal starého ražení, víc asi není třeba dodávat.
WITH HONOR - Boundless (Pure Noise Records / 8. září 2023) Mix melodické hardcore údernosti a neo punkové rozdováděnosti ve stylu BAD RELIGION. Šlape to, sice bez překvapení a tak trochu sešněrované v šablonách, ale na druhou stranu, to se přece od podobných stylových alb čeká.
Nech vás nemýli, že na fotke sú traja vlasatí chlapi v strednom veku. Zálesácky typ uprostred je vskutku John Gallagher, ktorý si v tom bode na časovej osi, v ktorom sa jeho vrstovníci dosť bežne vyrovnávajú s faktom, že vlasy sú definitívne v háji a dôstojnosť spasí len pena a žiletka, povedal, že je načase nechať si nejaké narásť. Marylandský BDM kult DYING FETUS má od septembra na konte deviaty štúdiový album s krutým a nasratým názvom a v týchto desiatich skladbách je dokonale zachytená podstata kapely, ktorá prišla s natoľko vlastným poňatím amerického brutálneho death metalu, že sa ním nechali inšpirovať desiatky a stovky nasledovníkov po celom svete. Inšpirácia je fajn, snaha byť kópiou už menej, pretože to býva vždy takto „rozumiem, že chcete byť ako DYING FETUS, dávate do toho všetko, ale vám mnohé tie veci znejú tak nejako nedonosene“. Proste s inšpiráciou opatrne, platí pre inšpiráciu kýmkoľvek.
Pokiaľ ide o diskografiu DF, nenachádzam v nej kusy, ktoré by som hodnotil ako „toto možno vydať nemuseli“, pár „slabších“ chvíľok si vybrali na albumoch, ktoré miestami tlačili nerovnomerne, alebo vtedy, keď bolo počuť, že v kapele je proste priveľa ľudí – päť – a znie to trochu tak, ako keby toho dokopy zmiešali priveľa. (Tie albumy sú napriek tomu vysoký nadpriemer.) John (gitara, vokál) spolu so Seanom Beasleym (basgitara, vokál) a Treyom Williamsom (bicie) sú v každom prípade zostava, ktorá sa našla a novinka si to môže namieriť rovno do zlatého fondu kapely. Maximálna brutalita, groove, autentická agresivita a zúrivosť, všetky typické harmónie, „trademarkové“ pískačky so súhrou výlevkového, guturálneho a besného vokálu, tlak, devastácia, chytľavosť, tu je vážne všetko tak, ako to má byť. Hudba, ktorej je jedno, či ju máš rád. To ty máš robiť všetko pre to, aby si ju nenasr...dil :-D
27. listopadu 2023
Shnoff
10 / 10
Já jsem nucen recyklovat svůj shout k desce DYING FETUS "Make Them Beg For Death", protože toto album si opakované velebení zaslouží. Technický death-grind totiž dokonaleji zahrát a nahrát nelze. To je vyloučeno. Unikátní v kombinaci tvrdosti, čistoty a přitom průbojnostu zvuku (šoupání prstů po strunách, dozvuky... included), technické virtuozity (Trey Williams je démon, jeho filigránská rytmická souhra s ostrými riffy je fascinující) a, co je nejdůležitější, chytlavosti durch und durch, která brání postupné únavě z poslechu tak intenzivní hudby. Tohle je za deset a pro mě jasné stupně vítězů ve výroční Valhalle. Bohužel první místo mám již obsazeno.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.